Pořídila jsem si obří koženou tašku. V kanclu jí přezdívají instalatérská. Byla to obří kopie mojí obyč tašky ve formátu A5. Vlastně bych vám ji ráda představila, protože mi sloužila tři roky naprosto úžasně. Byla hodně dělená, na všechno v ní bylo místo, kožená, lehká, dokonalá. Pak ale mi začalo vadit, že tím že jedno oddělení má jenom 4 cm do ní vlastně nevleze žádná lahev, natož můj Keepcup. Lov na novou tašku započal; ušila jsem si na zkoušku otevřeného hrabáka s dělenými přihrádkami a málem se z toho zcvokla, jak jsem pořád něco hledala nebo kontrolovala jestli mi někdo neukradl peněženku. Kdyby jenom moje stará taška neměla ta čtyřcimentrová dělení... Hm. Eggo.
