Klidně to řeknu hlasitěji pro ty vzadu. Ještě co jsem tak nějak občas pobíhala po českých bezodpadových skupinách na fejsu, viděla jsem příspěvek co se make-upu týče každý týden minimálně jeden. Vrcholem bylo když někdo přišel se soukromou "půjčovnou" make-upu kde by si každý mohl půjčit a potom vrátit určitý kus obyčejného zkrášlovadla z drogerie. Bylo to mířené na slečny a paní co se malují dvakrát do roka. To že jsem tam často vysvětlovala historii krásy, (třeba že Sumeřané milovali modré oční stíny) je jedna věc, to že mi někdo zarputile tvrdil že mi žádný soukromý indie výrobce rtěnek nenalije směs do kovového kontejneru místo do tuby kvůli hygienický důvodům, zatímco já jsem takové rtěnky měla doma a zvesela je používala, je druhá. Komentáře typu "nemaluj se" nebo "make-up je podpora patriarchátu protože se malujeme pro muže" byl argument tak častý, zbytečný a v druhém případě tupý, že už to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Jednoduše řečeno; o make-upu se v bezobalu mluví víc, než se koná, hlavně proto, že do toho kecají z velké části ženy, které se nemalují. Ačkoliv bych ráda byla lesní víla co si rty potírá borůvkami a oči černí uhlím, musím být reálná - jsem děvče smrtelné a oči nemám ani jako vodu ani jako hvězdy. Prvního čeho si člověk na mých rtech všimne není barva, ale plochost a na mých tvářích nikoli ruměnce ale jizev po akné. Na to, kolik jsem za bezobalový make-up v posledním roce vyhodila peněz nejsem ani pěkná, ani spokojená. Co mi tedy ten (skoro) rok bez obyč make-upu z drogerie dal a vzal?
