Do p...lastu.

Aneb mé zamyšlení nad Zero waste / Bez obalu

Za hodinu půlnoc, zítra po dlouhé době vstávám k obyčejnému pondělí - většinou totiž pondělky chodím do práce schválně až na jedenáct, abych tam mohla strašit až do noci. Je to trochu nezvyk, říkat si žjová, neděla, měla bych jít brzo spát. 

Dojela jsem z vcelku plného víkendu v Břeclavi, roztřídila všechno čisté prádlo, uklidila si zavazadla a přitom se dívala na A little chaos, film od Alana Rickmana. Mám jej moc ráda, je nedokonalý, hrubý a s úžasným soundtrackem - ale hlavně v něm prostupuje chlad který mě fascinuje. Francie za Ludvíka XIV, zdobná doba - přijde mi, že v tom filmu je zlata méně, než v jiných o té době; a i tak je bohatý. 

Což, badumtssss (přípojka!) je tak trochu i o zero waste, nemyslíte? Neobalujeme se pozlátkem. Tak to myslím.

Zítra tedy po práci jdu do bezobaláče tady ve Zlíně - podruhé. Poprvé jsem se tam byla podívat, když byl ještě na starém místě a já měla chvíli po kadeřnici čas. Ve čtvrtek jsem byla hned vedle něj na kafi s kolegyní - přišla jsem dříve protože jsem věděla že budu čekat. Ona šla z práce a občas vím jak začnou lidé šílet těsně před koncem pracovní doby a volat na všechny strany o pomoc. Sedla jsem si s knížkou, že teď stejně nic nevykoukám. 

Mám spadeno na kartáč na lahve, takže si sebou zítra musím vzít jednu od mléka abych zjistila jestli se do ní ten co tam mají dostane. Doufám že jo. 

Přemýšlela jsem taky nad čajem. Jsem těžký čajopijan, v tom 'nezeleném' slova smyslu; piju černý s mlékem, nebo bylinkový, ovocný... šípkový - i když poslední tři nejsou technicky vzato čaje, jasně, já vím. Moje oblíbená značka, nebo-li čaj který jsem si velmi oblíbila pro chuť, prodává buď jenom drahé plechovky, nebo balené sáčky a nebo sypaný; v plastovém pytli. Ach jo. Zkusím zajít do Oxalisu nebo do Dobré čajovny a budu čekat a ztražit uši, oči a chuťové buňky, až mi nějaký černý s nápisem "Keňa" zkříží cestu. 

Čaje ale, tedy toho baleného, s napsanou značkou na obale, se ještě nevzdám. Baví mě. Zajímá mě. Těší mě. Myslím, že se časem propracuji ke zcela čistě sipanému čaji, ne ale hned. V čaji různorodě baleném je pro mě ještě to bohatství, i když má co dělat s marketingem a zaběhnutou tradicí. Twinings je přes 300 let stará značka a docela si toho vážím; musím zajít do jejich obchodu v Londýně. 

Navíc mám ráda růžový čaj, aneb čaj z růží, a zaprvé nevím jak si jej vyrobit (jaké je vůbec opravdu složení a v jakém poměru!), zadruhé o sypaném růžovém jsem ještě neslyšela. Už tak se blbě nachází i jen ten balený.

Vždy když teď uklízím, což u mě je proces s navařeným čajem a puštěným filmem, všímám si čím dál tím všech těch "nezerowaste" věcí. Třeba mých 80 metrů světýlek, co mám natažené nad postelí; jinak řečeno 80 metrů plastu. Nebo moje taška na plavání, co vypadá jako fejkovní O-bag a je mnohem funkčnější než O-bag, jak jsem zjistila; vleze se do ní mnohem více. Je gumová, víte, nebesky modrá. Na uchu mi z ní blimbá permanentka do Zlínských lázní a je úžasně nepromokavá. Nedám už bez ní ránu. Můj plastový svítící měsíc! Ten tu taky bude věčně. 

Všechny tři jmenované bych si koupila znovu. Možná bez té tašky bych se obešla, ale je vážně praktická a, no, víte - vydrží. Často si ji umývám. Budu s ní chodit na plavání klidně ještě v osmdesáti, ale neberte mě za slovo. 

Jde mi o to, že existují věci které umí dělat radost, i když jsou z plastu, nebo přijdou v obale. Vadí mi lidé, kteří se jim vyhýbají, kteří se jich zřeknou; a nemusí to být vánoční světýlka nebo gumová taška, můžou to být jiné věci které jiným lidem dělají radost tak jako mě ty moje. 

Přijde mi to škoda. Argument že se hold člověk bude muset obejít, že v konečném důsledku má šťastný život i bez nich a ještě cítí štěstí ze všeho toho jiného radostného je sice fajn, ale neberu ho. Jsou opravdu věci, které nenahradíte. Může bez nich žít, můžete to všem říct a všude to rozhlásit, můžete dělat jak silní jste, že jste se nějaké té radosti vzdali a jak benefitujete ze zapírání se. Prosím, poslužte si. Nekamenujte ale ostatní, že to nechtějí dělat když ví, že by z toho nakonec byli méně šťastní. 

Je něco, čeho se ve prospěch zero waste nebo minimalismu nevzdáte, protože víte že vám osobně to přináší radost a štěstí, které ze života nechcete odstranit? Říkám radost a štěstí proto, že pohodlí občas je dobré se vzdát. Prospívá to.