Jeden čaj bez odpadu prosím, s mlékem.

No jasně že to muselo přijít - a nevyhneme se tomu. Jak jsem se začala zajímat o bezobalové alternativy všeličehos v mém životě, narazila jsem na pár věcí, týkající se čaje. Jsem velký čajopijan; tři šálky denně je u mě průměr, některé dny ale končím odpoledne se skórem sedm až osm. A to zde mluvíme o černém čaji s mlékem, což se (skoro) rovná kávě. 

Takže. Neboť venku stále vládne zimík, jdeme se vrhnout na to teplé potěšení - aneb můj začátek s naprosto bezobalovým čajem a jak na to. 

Prvě tedy probereme přímo čaj. Rozlišme jej asi pro jistotu na čtyři druhy; zelený, černý, bylinkový a ovocný. Zelený vyřadíme, neboť tam je kultura pití rozdílná od ostatních; nálevy, konvičky, mystičky... každý známe jednoho takového čajopijana, žejo? Bohužel já jím nejsem a nemohu referovat, přijde mi ale, že vzhledem k tomu, že ten opravdový materiál se stejně prodává jen v čajovnách kde si jej můžete rovnou i dát u nízkého stolečku, sedíc na zemi, není zapotřebí řešit nějaký obal. 

Černý, bylinkový a ovocný jsou tři druhy které se pijí vesměs stejně - z hrníčku či konvičky, dle nálady a chuti. Všechny tři jsou dostupné porcované po pytlíkách, od různorodých značek a jsme zvyklí si pro ně jednoduše zajít do obchodu. 

Jak jsem tak hledala a čmuchala po všech internetech, našla jsem různorodé znepokojující zprávy; třeba že v těch porcovaných pytlíkách co nemají šňůrky, co jsou jenom takové ty stlačené kolečka nebo čtverečky, je plast; v těch spárech prý. Většina jich ani není kompostovatelná, znám pár značek co se stará o to aby měli rozložitelné pytlíky, většina jich je ale spíše dražší a ne všichni jsou schopni vyhodit (žejo Kači) tisícovku za čaj na měsíc (dříve jsem musela mít rozpočet).

Takže, asi nepřekvapí, že sypaný čaj je jednoduše nejlepší co se obalu týče, ať jde o zelený, černý nebo bylinkový. Tam je ale taky problém - většina obalů klasicky nabízených sypaných totiž není úplně bez plastu - třeba Sonnentor, jo, sice papír co pak můžete hodit na recyklaci, ale zevnitř potažený plastem. Úplně celý. Na druhou stranu ale Sonnentor má čaje Bio, takže nepijete pesticidové humusy a podobné fujtajblíky. Kdo by jste měli mimochodem cestu přes Čejkovice na Moravě, zastavte se u nich; je to tam skvělé! 

EDIT: Sonentor nebalí do plastu ale do bilogicky odbouratelné celulózy. Více o tom k přečtení zde.

Takže zbývá poslední krok, protože jinam už cesta prostě nejde - čaj na váhu. Stejně jako člověk dojde do řeznictví s požadavkem na půl kila kuřecích jater, dojde člověk do obchodu s přáním plechovky čaje.

Což jde. Stejně jako jde káva na váhu v Tchibu, jde Čaj na váhu v Čajovnách - a nebo Oxalisu. Oxalis je to kam jsem zavítala já a taky to, co má po republice šedesát poboček, směšně veliký výběr a možnost odběru ve velkém. To stejné čajovny; i když ty jsou hodně zaměřené na zelené a bílé čaje spíše Asijského původu, než na černé čaje z Indie či Afriky (a já ráda Afriku), natož ovocné a bilinky - protože ty vlastně čaje nejsou, technicky vzato. Oxalis ale, četla jsem, není úplně Bio. V jakýchsi dětských čajích prý bylo nalezeno spousta stop pesticidů? Mě osobně to netrápí neboť dětské čaje nepiji ale, asi tedy doporučuji se na to podívat (nebo raději ne, to je na vás). Nemají nálepku fair trade a všechno to ostatní na co je jednoduché si zvyknout u ostatních drahých čajů). Otázka jak moc to vyžadujeme? 

Plechovku na čaj doma asi máte všichni, že? Nebo třeba od kávy a podobně - samozřejmě si můžete dojít na čaj i se zavařovačkou; já si takto vzala sebou lahvičky od přesnídávek na testování jednotlivých čajů abych si vybrala ten který pak koupím do plechovky - tu mám od Williamson tea, se slonem. Kupovala jsem si tehdy ten čaj už s tím, že v té plechovce pak budu mít svůj vlastní jiný čaj. 

Na sypaný čaj člověk samozřejmě potřebuje i nějaké to louhovátko - kuličky na řetízku mají tendenci se občas otevírat; proto jsem pro tentokrát dala přednost kleštím na které všude čtu dobré reference. Všude je jich spousta, najdete je i v supermarketech, i když s obalem - jestli ale půjdete do toho Oxalisu, mají jich tam vcelku fajn výběr.

Louhovátek je taky větší množství, nejen kuličkové a kleštičkové. Jsou kovová louhovátka na způsob sítka a pak různé vtipné tvary, hlavně tedy silikonové (veverky, odpočívající panáčci; tyto dva mám) - a když má člověk štěstí tak i kovové. Nevím kde jsem toto sehnala, mám jej už dlouho, ale jen aby jste věděli že existují a že člověk občas najde. Bavlněná jsem ještě nezkoušela, takže referovat nebudu. 

Takže pro shrnutí. Čaje sypané do vlastního jsou v Česku dostupné v Oxalisu, sítka člověk najde na každém kroku a stejně nějaké máte doma, ne? A je to; žádná věda. Co ale dělat když je Oxalis daleko, nebo mu úplně člověk nechce věřit? 

Čaj na váhu se ve dnešním internetovém světě dá sehnat i online. Faktžejo. Už tam ale nemáte možnost 100% odběru bez obalu, protože v něčem to prostě přijde a prozatím se mi nedostalo odpovědi, jestli to něco jde i bez plastu. Co mě ale uklidňuje je, že si ty čaje můžete koupit po kilech. 

Mluvím o Manutea.cz, ze které budu dělat někdy v blízkých měsících objednávku, takže se teď nebudu rozepisovat o tom co čem ještě nemám páru - jen tedy mě láká tady to, že člověk má veliký a široký výběr; navíc mají také různé prášky a byliny jako třeba Moringu atd. Což je dost příjemné. 

Co dál? Čaj (tedy již vylouhované lískty) je kompostovatelný, což je fajn zpráva, ne? Krom toho jsem také provedla supertest čajových značek ve vztahu k bezobalu, ekologii a fair-trade, který si můžete přečíst, jestli sypaný jednoduše nepreferujete nebo nemáte čas shánět. 

Ještě se pochlubím mou korkovou podložkou; rozbila se mi jedna dóza (už dávno), u které tento korek byl jako zátka, tak jej teď používám jako podložku pod hrníček čaje. Jak je vysoký a tlustý, vypadá ten čaj jako na stupínku. 

Tak co, kolik čajopijanů se zde najde? Půjdete do úplně bezobalového čaje nebo ty papírové krabičky s občasným plastem budete dál recyklovat?