Bezobalový make-up za to nestojí

Klidně to řeknu hlasitěji pro ty vzadu. Ještě co jsem tak nějak občas pobíhala po českých bezodpadových skupinách na fejsu, viděla jsem příspěvek co se make-upu týče každý týden minimálně jeden. Vrcholem bylo když někdo přišel se soukromou "půjčovnou" make-upu kde by si každý mohl půjčit a potom vrátit určitý kus obyčejného zkrášlovadla z drogerie. Bylo to mířené na slečny a paní co se malují dvakrát do roka. To že jsem tam často vysvětlovala historii krásy, (třeba že Sumeřané milovali modré oční stíny) je jedna věc, to že mi někdo zarputile tvrdil že mi žádný soukromý indie výrobce rtěnek nenalije směs do kovového kontejneru místo do tuby kvůli hygienický důvodům, zatímco já jsem takové rtěnky měla doma a zvesela je používala, je druhá. Komentáře typu "nemaluj se" nebo "make-up je podpora patriarchátu protože se malujeme pro muže" byl argument tak častý, zbytečný a v druhém případě tupý, že už to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Jednoduše řečeno; o make-upu se v bezobalu mluví víc, než se koná, hlavně proto, že do toho kecají z velké části ženy, které se nemalují. Ačkoliv bych ráda byla lesní víla co si rty potírá borůvkami a oči černí uhlím, musím být reálná - jsem děvče smrtelné a oči nemám ani jako vodu ani jako hvězdy. Prvního čeho si člověk na mých rtech všimne není barva, ale plochost a na mých tvářích nikoli ruměnce ale jizev po akné. Na to, kolik jsem za bezobalový make-up v posledním roce vyhodila peněz nejsem ani pěkná, ani spokojená. Co mi tedy ten (skoro) rok bez obyč make-upu z drogerie dal a vzal? 

Zaprvé si ujasněme pár věcí; svého lahvičkového "obyč" make-upu jsem se nevzdala. Na to zapomeňte. V průběhu několika měsíců jsem udělala drsnou čistku své sbírky a postupně nahrazovala co se dalo, s tím, že řasenky jsem odzkoušela čtyři, prakticky většinu doby chodila "na ostro" a nechráněnými a rty jsem taky ničím moc nemazala. Linky jsem praktikovala naposledy v devatenácti  a oční stíny jen decentní; takže tam problém nebyl. Technicky vzato se mi postupně podařilo ale nahradit úplně vše až na tu řasenku a make-up. Největším hitem byly dvě "rtěnky" založené na voscích, máslech a olejích (+ barvivo), které sice měly asi jen 40% krytí, zato se daly použít na rty, oči a tváře - bohužel ty taky neměly žádný konzervant a do dvou měsíců se mi zkazily.

Tím první místo přenechávají linkám na oči, které jsem si koupila jako řasenku a používám je na obočí. Docela dobrodrůžo. Na rozdíl od těch rtěnek jsou od výrobce, který v tom očividně umí chodit; má víc hodnocení než 20 a fotky dělané profesionálem (fat and the moon). Mimochodem, to je v tady tom "indie" make-upu docela častým tématem; že daný produkt má více využití. Vyjímkou pak byly poslední rtěnky, můj konečný pokus co se make-upu bez obalu týče, od paní která vlastní rtěnky míchá a prodává v klasických baleních a v obvyklé konzistenci. Poprosila jsem ji jestli by mi je nalila do kovových dóziček a ona byla moc hodná a souhlasila; ty už obsahovaly ingredience, které se nedoporučují dávat na tváře (možnost ucpání póru = vysoká) a navíc tím že to byly opravdové klasické rtěnky, jen od soukromého neprofesionálního výrobce co se to někde naučil, měli krytí jako blázen. 

Mimochodem, ten úvodní obrázek je řasenka. Rozbitá. Yep. Dovedete si doufám představit mé rozčílení. Další řasenka nefungovala, jedna byla totální výsměch slečny u které jsem měla věřit spíše těm negativním hodnocením a když jsem se pokoušela si vytvořit svou vlastní, slzela jsem z ní ještě druhý den ráno. Čtyři pokusy, tři různé konzistence, tento týden si půjdu koupit řasenku do drogerie a nebudu toho litovat. Nikdo mě nedonutí toho litovat. Až vám někdo bude tvrdit že pevné staré řasenky jsou lepší než ty moderní a že koneckonců naši předci si s nima vystačili, neposlouchejte jej! Neví o čem mluví! Opadávají jak stromy při podzimní vichřici - jestli je teda seženete, protože jsou vzácnější než krev jednorožce.
Jako čerodejnice vím o čem mluvím. Havraspár rulez!
Jaké to je, žít bez řasenky? Můžete si mnouk oko když vás svědí, nemusíte se vehementně odličovat a máte věčně pocit že jste právě buď vyběhly z lesa, koukaly na romantický doják nebo vztaly z postele. Jediné řasenky před nástupem na bezobal, které jsem kdy měla, byly Diorky (hnědé, čtyři roky za sebou) a ty dávaly jen takové decentní krytí. Bez nich jsem si chvíli připadala že mám malá očka ale časem si člověk zvykne. 

Takže. Co mi to vzalo? Spousta peněz které už neuvidím, úsilí které bylo zbytečné a nejhorší ze všeho; radost malovat se. Barevnost je omezená, odstíny neexistující, výběr nulový. Bezobalový make-up je opravdu mířený na lidi, co to vlastně neumí. Mezi ty, už teď vím, já patřit nechci a nebudu. Minulý týden jsem si koupila rtěnku, tento víkend paletku očních stínů a do příštího víkendu si chci jít koupit tu řasenku a možná tekutou rtěnku, ještě uvidím. 

Jediná "profesionální" alternativa jsou malé značky fungující na stejné úrovni jako Maybelin, L'oreal a podobně - ty jsou ale v česku zparvé málo dostupné a za druhé cenově jinde, než by člověk chtěl. 

Co mi to dalo, celá ta zkušenost? Vědomí, že jsem tím prošla, že to za to nestálo a nový přístup ke sbírání zkrášlovadel. Jsem schopná make-up zabalit do malého pouzdra, skoro obyčejného pidi penálu, a hodit jej do tašky; ve svém minimalismu v tomto budu pokračovat. Navíc - brala jsem to trochu jako výlet do minulosti a to pro mě bylo docela záživné. Konečně: začala jsem si vážit make-upu obyčejného. Oční stíny za padesát korun si už asi nekoupím a jestli budu chtít v budoucnu zainvestovat do bezobalu, bude to něco jednoduchého a profesionálního. Etsy, Fler, tajné fejsbookové skupiny slečen co to vyrábí doma načernov kuchyni už navštěvovat nebudu, pokud to nemá minimální 200 kladných recenzí. 

Teď, když dovolíte, jdu povyhazovat všechen ten drahý, prošlý a nefunkční bezobalový make-up, a až odzkouším jeden maličkost, napíšu vám druhý článek na toto téma - jak na bezobalový make-up zprávně, tak aby fungoval a opravdu za to stál.