Dámy a pánové. Nesu dvě dobré zprávy. Zaprvé: nejen že vědci množí korálové útesy v laboratořích ve vyšších rychlostech než se tomu děje v přírodě, roboti tyto nové potomky roznášejí na vybraná místa v oceánech a Hawaii jde příkladem co se zákazu určitých druhů krémů na opalování týče aby tyto potomky chránili. Zadruhé: každému kdo mi zmíní mrtvé velryby či vymírající včely s úsměvem povím pozitivní protizprávu. Schválně - vyzkoušejte to v komentářích. Uhodli jste - dnes tak nějak doufám že vás rozesměji dalším názorovým článkem na téma bezobalu a ekologie, s malým výletem do sociální psychologie a Analogové fotografie.
Se světem obecně je spousta věcí v nepořádku, stačí si přečíst noviny. Příjemně zpracované scifi mířené na mladší diváky byl film Tomorrowland z roku 2015, který toto téma nakousl. Topíme se zcela zbytečně v negativitě a neplatí to jenom o eko komunitě a již tradičních videích s umírajícími hubenými ledními medvědy. Stačí když projedete Eko tagy na instagramu; každý zhruba třetí příspěvek je sestřihané video o plastu v oceáně a deformovaných želvách. Někdo teď v Thajsku našel obal od tyčinky Mars z roku 1987, mám takový pocit, který vypadal naprosto dokonale zachován. Těmto typům zpráv se nedá vyhnout, skáčou na vás ze všech stran a jestli už jste na ně podobně alergičtí jako já, mám důležité sdělení; potenciálně dělají více škody než užitku. Jestli je přeskakujete, nemusíte se za to nadále stydět, nemusíte si vyčítat že nemáte srdce nebo přemýšlet nad tím, zda-li jste opravdu tak dobrý ekolog když tak důležitý kus motivace přeskakujete.
Negativní zprávy o smrti mořského života nejsou motivační. Kde spočívá jejich velmi krátkodobá efektivita je v navození pocitu viny. Pocit viny nás nutí napravit co jsem pokazili a když zapátráte v paměti kdy jste v tomto stylu museli něco provézt, vsadím se že jste nebyli zrovna šťastní - a když jste museli udělat něco ještě navíc, s největší pravděpodobností vás to ještě i nasralo.
Co více, i když chcete sebevíc, dokud vyloženě nevidíte ten svůj kus odpadku, svůj podepsaný kartáček v žaludku delfína, svůj kelímek od kafe na hoře odpadku na Bali, nepřiznáte si vinu. Je to přirozená obrana ať se vám to líbí nebo ne - i ti co přiznají že v minulosti problému přispěli si nedokáží klást takovou vinu jakou nám ta videa a zprávy přičítají. Jednoduše to nevidíme. Náš vlastní odpad je neviditelný. Tím se ta efektivnost těchto zpráv ještě zmenšuje.
Vina. Je to zcela přirozené a naprosto běžná emoční reakce, ti kdo ji nemají mají naopak vážný problém a měli by vyhledat pomoc. Vina se řadí mezi negativní emoce a z negativních emocí prakticky nikdy nepřichází nic dobrého. Takže - proč se pořád zahlcujeme těmi debilními videi?
Protože jsme přirozeně negativisti až to bolí. To definitivně prokázala sociální psycholožka Alison Ledgerwood svými experimenty zabývající se efekty negativní zprávy na lidi (Ted talk + transcript). Její tým dokázal, držte si klobouky, že pokud slyšíme dobrou zprávu, třeba že nějaká medicína či procedura má 70% úspěšnost, jsme šťastni do chvíle než nám je sděleno že 30% selhalo. V ten moment tuto proceduru či medicínu považujeme za neúčinnou či špatnou - Náš názor se nenapravitelně změní. A ano, to také znamená že více lidí tu skleničku vidí poloprázdnou, ne polo plnou.
Jednoduše řečeno tedy, abych odpověděla na otázku viz výše: videa s trpícími velbloudy kolují úspěšně po internetu proto, že na to přirozeně slyšíme spíše, než na pozitivní zprávu. Dokonce ve své negativitě zacházíme až tak daleko, že za každou dobrou zprávou hledáme háček, zvrat či stinnou stránku věci; tomu se říká cynismus a jestli vám to ještě nikdo neřekl, jde o nebezpečnou a hlubokou studnu do které nechcete spadnout (a která, když by jsme si dali zcela irelevantní odbočku do základů psychologie, má co dočinění mimo jiné s depresí či syndromem vyhoření, takže good luck děcka, otočte dokud můžete).
Zde se dostáváme ke druhé části problému a nadpisu tohoto článku: negativ je nepostradatelný jen v analogové fotografii. Začátkem tohoto roku jsem dočetla docela objemnou knihu od profesora Zimbarda o tom kde se i v dobrých lidech bere zlo. Ještě dodneška mám kocovinu; byla to jedna z nejlepších knih které jsem kdy četla. Zimbardo v jedné části mluvil o tom, že prostředí ve kterém žijeme přímo působí na naši psychiku. Dá se to aplikovat jak na předměty hmatatelné, tak nehmatatelné. Jinak řečeno dejme tomu - když každý den chodíme do práce kde slyšíme jedno sprosté slovo za druhým, začneme s nejvyšší pravděpodobností také nadávat, neboť je to pro nás určitý standart ve kterém žijeme. Stejně tak jsme děti svých rodičů - od mala v nich máme vzor. Co hůř ale, to v čem žijeme nosíme sebou a těžko se toho zbavujeme. Jdeme ve vyjetých kolejích a opakujeme chyby. Jestli jste někdy měli pocit že vlastně nevíte co už víc udělat, jak se zbavit nějakého zlozvyku či přestat vyhledávat a kamarádit se s lidmi kteří jsou pro vás špatní, nejste sami - a dáváte Zimbardovi za pravdu.
Důležité zde je také podotknout, že když se tím pádem obklopujeme zprávami o vyplavených velrybách, dostáváme se tak leda do deprese a přirozeně se těmto videím chceme vyhýbat, protože na nás mají nepříjemný efekt. Když je jich ale plná celá komunita která se snaží propagovat ekologičtější životní styl, nejen že se vlastně odlučujeme od hlavního zdroje inspirace a odlučujeme se od komunity neboť se bojíme toho co v ní na nás vybafne - zároveň dáváme volný průběh šíření těchto zpráv a odrazování ostatních lidí.
Jednoduše řečeno tím negativismem odrazujeme nové zájemce místo toho aby jsme je motivovali něčím pozitivním.
Pro shrnutí - co říkám je že je důležité jaké typy zpráv v jakém množství přijímáme, a že to co se momentálně děje jak obecně ve světě tak v komunitě bezobalu je vyloženě podřezávání si větvě pod sama sebou. Narážela jsem na to už ve článku >Hliněné destičky< kde jsem rozebírala negativismus zrozený z extremismu (ke kterému se dostanu v následujících článcích, nebojte).
Pocit viny nikdy neudělá víc než motivace pozitivním příkladem. Negativita není ten správný pohon. Možná teď budu znít jako hipísák, ale šiřte dobré zprávy a klaďte prosím důraz na to, že teď když se to obrací k lepšímu není důvod polevit.
Jak toho dosáhnout? Bohužel je dokázané, že to to dá více úsilí než se negativitě jednoduše postavit a nepoddat. Člověk si musí uvědomit že to, co dělá, co říká či co přijímá, je vlastně negativní a špatně a musí vynaložit úsilí k tomu to napravit. V základě ale, dámy a pánové, si už přestaňte konečně stěžovat, fňukat a ukazovat mi umírající slony. Uvědomme si prosím, že tím nikomu neděláme službu - mnohem spíš raději uslyším že několik druhů včel bylo oficiálně škrtnutých ze seznamu ohrožených, neboť celosvětová kampaň za záchranu populace včel funguje. Hurá, pokračujme v tom, jsem na správné cestě! Gratulace!
Zítřek se rodí ze dneška.
PS: Pokud jste v průběhu článku postřehli že referuji vždy na jiné umírající či poraněné zvíře a jste schopni je všechny zpětně vyjmenovat, pak bomba, ještě vás ty hnusozprávy neubily k smrti. Pokud ne, je dost možné že jste na tyto videa a zprávy už tak zvyklí a jste jimi tak otupělí, že už nemají žádný efekt. Udělejte službu sobě a svému okolí; přestaňte je sdílet.
Žádné komentáře:
Okomentovat