Po cestě domů jsem přemýšlela, jak se mi tak dneska hezky povedlo ničím zbytečně neplýtvat (až na pytlík od donutu z obchodu po obědě - pečivo, a hlavně to šíleně lepkavé, ještě musím vyřešit). Vezla jsem si tortily od oběda a zbytek čaje, kterého jsem si před odchodem z práce udělala moc. Tady ještě vsuvku - víte, proč si nepamatujete cestu domů? Nebo do práce? Jestli jste zamkli auto a podobně? Má to co dělat s tím, jak mozek ukládá vzpomínky; dalo by se to popsat jako střihání filmové pásky a oddělování nepotřebných kousků tak, aby bylo zachováno to "důležité", přičemž náš mozek automaticky vyhodnocuje opakující se kousky jako nepotřebné a nedůležité. Obyčejně člověk přemýšlí, jestli zamkl a neví - ale když opravdu nezamkne, mozek tuto vzpomínku vyřadí z linky opakujících se událostí a vy jednoduše víte (odzkoušeno).
Před půl rokem to, v čem jsem jídlo nosila, vypadalo úplně jinak. Největší změna ale je, že jsem dosáhla přesně toho, o co jsem se, více než méně, podvědomě snažila. Zmiňovala jsem už ve více článcích, že mi stříbrný lesk většiny bezobalových věcí není blízký a proto nemám toliko věcí ocelových, nerez a termo. Chystám sice článek o materiálech důležitých pro bezobal, ale uděláme si takový předskok s tady tímto, jo? Jsem totiž děsně happy a potřebuji to s vámi sdílet.
Och to je pohled. Zaprvé zbytky od oběda ve vlastí krabičce a ne tom plastovém nerecyklovatelném zlu a zbytek čaje co jsem nenechala v práci a který zítra ráno nevyliji, zadruhé Ach! Děcka! Radost pohledět!
Teplé barvy, nestříbrný lesk; přesně můj vkus. Mám ráda zemité barvy a přírodní materiály jako dřevo a korek. Před kovem dávám přednost sklu a keramice. Šperky také nosím spíše zlaté - jednoduše mi studená nevoní. Modrá není má toliko preferovaná barva; i tady na blogu, když si všimnete, mám teplejší zelenomodrou jako sekundární barvu a u fotek se držím teplých podstínů. Jeansy nosím minimálně.
Pár dní zpět jsem se ocitla v debatě o kafehrnkách. Druhá strana naprosto nechápala, proč jako lidé nosí kafe někam sebou, že to je zhovadilost a pohodlnost. Nedovedla jsem pochopit, co jim na tom vadí, mě koneckonců taky bylo úplně fuk, že oni si to svoje kafe vypijí v klidu doma. Byla to taková bezpředmětná, trochu hádka, o osobních preferencích a toleranci víc, než o tom kafehrnku.
Tím že jsem také dost vizuálně založený člověk mi záleží na tom, jak mé okolí vypadá, včetně věcí, které používám. Nekladu vzhled před funkci, to zase ne, ale raději nic, než něco ošklivého - asi tak. Proto je pro mě důležité, že má každodenní bezobalová výzbroj na jídlo a pití je mému oku libá. Dělá mě to prostě šťastnou, stejně jako fakt, že to je bezobalové.
Znáte vy své priority? Tolerujete fakt, že ostatní je mají jiné, pro vás třeba nepochopitelné? A co vaše každodenní bezobalová výbava, jak vypadá? Je taková jakou ji chcete, nebo si ji dovedete představit jinak, jen je těžké to sehnat?
Žádné komentáře:
Okomentovat