Zmiňovala jsem nějaký ten článek zpátky, že se blíže rozepíšu ohledně materiálů důležitých pro bezobal - a teď se k tomu dostáváme. Napadlo mě, že by bylo dobré si to proletět nejen když člověk začíná ale i když už má něco za sebou, protože když se nad tím zamyslíte, bezobal a bezodpad je víceméně válka proti plastům, plastovému odpadu a v konečném důsledku i odpadu samotném. Nevztahuje se to jenom na odpad který my sami vyprodukujeme, tedy kolikrát týdně vynášíme koš, ale odpad který je vyprodukován k tomu jak se k nám, a od nás, nějaká věc dostala - výroba, doprava, případná následná likvidace či recyklace.
Což, ehm, je už docela zdrcující o tom přemýšlet, co? Člověk nechce - proto máme tak fajnový pocit když si koupíme něco s nálepkou jako jsou 'udržitelné zdroje' nebo 'bio' a 'eko'. Obecně se o spousta materiálech říká, jak jsou přátelské k naší planetě a mě tam vadí to "přátelské" protože správně by to mělo být "přátelštější". Plast je maximální zlo - recyklujete ho jednou a je tu s námi už navždy. Prakticky jakýkoliv materiál je tedy lepší než plast ale vede některý nad jinými? Co je třeba na bambusu tak super? Proč přesně jsou organické materiály lepší? A proč není nic stoprocentně dokonalé a úžasné a vlastně... neexistuje spásný materiál? Na tu poslední otázku odpovím rovnou - Žádný materiál nebude spásný. Myšlenka že materiál nepotřebujeme je to důležité. Jsme ale líní lidé, zvyklí na pohodlí; nebudeme si nic nalhávat. Žijeme v materialistické době, vyjmout se z ní je těžké a spousta z nás ani nechce, žeano. Je to příjemné, radostné, jsme jednoduše šťastní. Už jsem tady vícekrát mluvila o tom, že celý bezobal a bezodpad občas nutí lidi jít zpátky do minulosti, což bohužel (představa stroje času mi přijde velmi vzrušující) není náš směr.
Ve kterých materiálech je budoucnost? Nebudu teď psát o žádných nových nedostupných materiálech zítřka na které nedosáhnete, budu psát o výhodách a nevýhodách každodenních, běžně dostupných materiálů. Jdeme na to?
Ba dum... BAMBUS. Ten má momentálně trochu boom - v dnešní době si bambusového můžete pořídit prakticky skoro cokoliv od příborů po nábytek až k, ehm ehm, celému domu. Ty ale necháme Asii. V porovnání se dřevem je Bambus hodně důležitý hlavně proto, že roste rychleji, potřebuje mnohem méně vody a ošetření (tj. podpory) plus navíc nezatěžuje tolik půdu a produkuje o 35% více kyslíku.
Vtip je v tom, že Bambus se dá použít prakticky stejně, jako dřevo; nebo tak se alespoň používá, a více než to. Tím že má Bambus pevnější 'vlákno' než dřevo, má mnohem širší zpracování - tedy například do oblečení (bambusové ponožky jsou hit, co?) i když, to dřevo také. Což mnoho lidí neví; ze dřeva se pomocí chemických reakcí získává celulóza, která se dále zpracovává do materiálů jako je lyocell a modal. Bambus se na oblečení zpracovává také chemicky, ale mimo tuto cestu je zde i mechanický postup, který vzhledem k tomu že nevyužívá žádné chemikálie, je mnohem přijatelnější co se ekologie týče. A největší vtip bambusu? Vždyť my ho i jíme.
Nevýhody Bambusu přicházejí v tom, jak se s ním momentálně zachází; je to jako když u nás byl boom řepky; kam se člověk podíval bylo žluté pole. Řepka převládala a vytlačovala jiné hráče z pole, to se teď děje s Bambusem; vytlačuje jiné dřeviny kvůli vysoké poptávce trhu, což ale taky nemusí být zrovna super pro planetu. Hlavně, chápejte, zvířátka a tak dále. Poptávka i tvoří ceny; takže za bambus vlastně platíme mnohem víc, než by jsme měli, jen kvůli tomu že to je bambus. Potom každý výrobek samotný z bambusu má své vlastní individuální nevýhody, to by jsme ale museli udělat článek jen o tom a my máme před sebou další kousky.
Například KOREK. Přiznám se vám; korek se mi nikdy moc nelíbil. Ten hodně kouskovaný tedy, jako je na fotce. Nevím proč - možná, že jej vídám na nevkusných Klinkových botech? Kdoví - jak je ale moc nahrubo, nelíbí se mi tolik, pokud ta věc není dostatečně veliká aby to nebylo tolik výrazné. Od osobního dojmu ale přejděme k tomu, co vlastně Korek je.
Stejně jako Bambus, Korek roste; je to kůra stromu Dubu Korkového a Korkovníku Amurského - krom toho existují další korkové stromy, ty ale nejsou na korek pěstovány. Důležité je, že tyto dva stromy se mohou zcela běžně, za stálého sklízení a za plného zdraví, dožít až 300 let. Poprvé se korek sklízí po dvaceti letech života, poté trvá dalších devět až třináct let než se může sklízet podruhé s tím, že druhá sklizeň má kvalitnější materiál. To znamená, představujete si to doufám se mnou, že korek pěstujeme na stromech, které můžou být i několik století staré, tedy nejde o sklízení jedné rostliny, jen část té rostliny, stejně jako jablka. Na rozdíl od jablek ale korek nepotřebuje pesticidy či ochranu a nesklízí se každý rok, není kolem něj taková práca a hlavně ho za ten rok nespotřebujeme. Nevím jak vy, ale my to korkové kolečko pod hrnec doma máme už dobrých dvacet let.
Proč je Korek důležitý? Na co je dobrý? Je pružný, odolává vysokým teplotám a je dobře zpracovatelný do různých věcí. Dá se z něj vyrobit táhlá tenká vrstva materiálu použitelného na cokoliv. Není tolik oblíbený v módě jen proto, že drží svou texturu, takže pokud vyloženě nechcete boty na klínku z korku ABY BYLO VIDĚT že je to korek, pak smolík; protože to prostě vždy půjde vidět. Nenabarvíte jej, nedáte mu jiný vzhled. Vlastnosti korky jsou jiné než momentálně žádané a jeho největší vnímanou výhodou je tepelná odolnost; vydrží až 120'c.
Technicky vzato pro korek není žádné nové využití, to je jeho největší nevýhoda - je to "klasický" materiál, který se na zátky používal už ve starověkém Egyptě. Dnes jej používají stavebníci, pěstitelé a kousky korku najdete v hudebních nástrojích (dechových), vnitřku baseballových pálek a podobně. Přitom je to materiál vodě odolný, teplu vzdorný a ohromně udržitelný.
Co je tady nutné tedy podotknout je že; korkové zátky jsou top hit a nevyhýbejte se jim. Nedávejte plastu a silikonu přednost před korkem. Korkové nástěnky jsou udržitelnější než kovové magnetické cool příčky a mřížky. Kontrolujte, jakou zátku má to víno co kupujete. Dejte přednost korku, planeta vám za to poděkuje.
SKLO? Fakt budu probírat i Sklo? Ano. Dost často si myslíme, že nás sklo spasí a je tady pár věcí, které musíme pochopit. Možná si teď říkáte, stejně jako já když jsem začala schromažďovat podklady pro teto článek, že přece sklo tím, že je 100% recyklovatelné, je totálně Eko a čupr dupr ne? Co může být špatného na skle?
Když nahrazuje plast tak například váha a křehkost - Doprava je náročnější a rozbitelnost pravděpodobnější, což jsou dva proti faktory pro výrobce. Pořád je ale lepší než plast, o tom žádná. Důležité je podotknout, že i přes to že je také sklo plně recyklovatelné, procento recyklovanosti není tolik vysoké; jednoduše sklo končí na skládkách, kde se s ním nic neděje - k tomu ještě také přispívá fakt že třeba v ČR recykluje "jen" 73% domácností, takže nějaká ztráta procent je i tam. Tady vzniká ten největší problém skla; že to není ten snový výkupní materiál, i když je zhruba o 50% levnější sklo recyklovat, než vyrábět nové. Prostě světe, proč.
Nevím kolik toho víte o výrobě skla, není to žádná raketová věda nebo nedostupná infomrace, proběhneme to ale i tak. Sklo je taveno; tedy písek ze kterého se sklo vyrábí, a jde-li o recyklaci, tak i sklo samotné - to znamená vysoké teploty, kterých se hold nějak musí dosáhnout. A to není zas tolik eko, zlato.
Spásou je sklo ve chvíli, kdy je z něj vyroben vratný výrobek; pivní lahve v Česku, lahve na mléko v Anglii... jednoduše kdy výrobce bere zpět obal ve kterém prodal zboží, aby jej vymyl a mohl do něj znovu dát to, co prodává - koneckonců lze jej vyvařit. Bohužel tohle dělá málo firem. To stejné samozřejmě pokud my sami sklo znovu využijeme; zavařovačky, skleničky, vázy... apod. Z lahve od cideru mám vázu.
Neříkám, že je sklo špatné, ani omylem. Osobně sklo je můj oblíbený materiál a od svých začátků v bezobalu jsem se stala skoro směšně posedlá sbíráním skleněných lahviček, dóziček, zavařovaček a jednoduše čehokoliv se zátkou či víčkem co je skleněné a znovupoužitelné. Je potřeba ale pochopit, že to není absolutně naprosto ta zcela nejlepší náhrada plastu, že když si koupíte kečup v nevratném skle, je pořád ještě docela vysoká šance, že ta lahev skončí na skládce spíš, než aby se rycklovala.
Takže ano, sklo je super. Nepouští do svého okolí žádné chemikálie, nerozbíjí se na mikroplasty, netráví vodu, ale stejně tam na té skládce bude ležel a pomalu se rozbíjet. Pokud tedy, jej v té formě ve které se nám dostalo do ruky, nevyužijeme dál buď my a nebo znovu výrobce. Což by jsme asi měli dělat, co vy na to?
Sklo tím, že jde o zaběhnutý výrobní materiál, se používá snad na úplně všechno možné, co si jenom vzpomenete - pro bezobal je ale důležité hlavně na styk s jídlem. Můžete jej vydrhnout do čista, vydrží nízké i vysoké teploty a co si budeme povídat; zavařovačka je jednoduše všestranný výrobek. Běžně dostanete skleněné zapékací nádobí, existují dokonce skleněné hrnce a osobně mám ze skla i hrníček, obyč domácí, ne cestovní. Keepcup má řadu skleněných cestovních hrnků, stejně jako i ostatní značky, například Joco.
KOV; nerez, ocel, stříbro, zlato ehm. Milostná aféra Bezobalu co jen tak neodejde a proti které jsem trochu... nenaladěná - ze zcela pokrytecky estetických důvodů. Já ráda teplý lesk a nerez je stříbrná. Ano, já vím, je to to poslední čím bych se měla zaobírat - přesněji...
Nádech výdech.
Stejně jako sklo, kov se dá recyklovat donekonečna. Při recyklaci dojde k oddělení jednotlivých složek kovů a ty se spojí v novém tvaru a s novými vlastnostmi. Kov se na rozdíl od skla ale recykluje mnohem více. Je pevnější, pružnější, všestrannější, vydrží snad úplně všechno a ano, ta kovová krabička co jste si koupili bude sloužit vašim vnoučátkům. Nebo alespoň já mám pár kovových kousků po svých prarodičích... a praprarodičích...
Co je na kovu důležité a upokojující tak to, že stejně jako plast je plně integrované do našich životů, na rozdíl ale od plastů to není taková sviňa jedovatá. Ze skla nemůžete udělat takové maličkosti jako cvočky, pinetky, sponky... jednoduše to nejde. Z plastu a kovu ale ano. Kov je v našich podpatkách, ve špičkách našich per, kovem jíme, kov na sebe věšíme, zavíráme jím naše peníze a kalhoty, vaříme si v něm vodu, mrazíme v něm jídlo... jednoduše řečeno kov je, existuje, je úžasný, potřebný, pojmenovali jsme po něm zpětně celou jedu dobu naší historie, hurá.
Pro bezobal je kov extrémně důležitý právě díky své všestrannosti - a díky za to, ó předkové. Spousta znovu použitelných eco věcí které se udávají jako náhradu těch na jedno použitelných, nebo jednoduše plastových, je z kovu; od krabiček na jídlo (které ani v práci nedáte do mikrovlnky, gratulace!) přes brčka po uchoušťoury. Co najdete v plastu najdete i v kovu, protože kov je podobně ohebný či pevný jako plast. Kde je potřeba brát důraz je celokovovost kupovaného výrobku neb ačkoliv je integrován do našich životů, plast mu v mnoha případech hraje druhé housle.
Kov je jednoduše lepší než sklo a jde o zcela mainstreamovou alternativu plastových věcí. Jeho a výroba a recyklace je na tom podobně jako sklo, takže si rozmyslete, jestli tu věc budete použítvat. That's it.
Nakonec, SILIKON. Je to skoro úplně stejný humus jako plast. Že nepouští humusy do jídla a pití? Pouští. Ale nemusíte se bát; není to nic šíleného, dokud jídlo a pití v něm nebudete skladovat déle než 72 hodin nebo z něj nebudete chtít pít 50% Ethanol po osmi hodinách skladování (95% po 2 hodinách). Což je lepší než plast, takže... tak.
Co je lepšího na Silikonu? Stejně jako plast má různé kvality, stejně jako plast se také vyrábí z fosilních paliv (+ křemíku, tedy silica) a stejně jako plast se nedá recyklovat. Využití má ale širší a vlastnosti lepší; v plastu si bábovku neupečete, plastem si nezacpete víčko dózy aby neprotékalo a nechcete z něj pít svou skoro vařící ranní kávu kvůli těm chemikáliím (pokud tedy to není BPA FREE ale to je jiná kapitola sama o sobě). To všechno ale se Silikonem můžete, neboť vydrží nízké a vysoké teploty, natahuje se jako guma a nemá v sobě ty chemikálie. Co vypouští do jídla a okolí jsou Siloxany, které jsou ale na druhou stranu spjaté se vznikem rakoviny. Jak jsem ale už výše psala, jen za určitých podmínek.
Takže, v konečném důsledku je Silion bezpečnější než plast - proto se také používá ve zdravotnictví a při kontaktu s jídlem. Není to ale žádný "přírodní" materiál, který by se sám rozkládal i když se vyrábí z, technicky vzato, písku. Naopak; je odolnější než plast a zatímco plast se začne po určitě době v přírodě na sluníčku rozbíjet, silikon vydrží déle. Jednoduše řečeno není kompostovatelný a jestli se z něj někdy začnou vyrábět blbovinky na jedno jediné použití, jako máme teď ty z plastu, dostaneme se do ještě většího svrabu než ve kterém jsme teď.
Recyklace? Ne. Stejně jako plast i Silikon jde "recyklovat" jednou a to je ještě špatný výraz - technicky vzato se materiál degraduje a využije jinde (jako lubrikant do strojů, dle nalezených informací) a špatná zpráva je, že to navíc prakticky nikdo nedělá.
Jinak řečeno, recyklace plastů je docela běžná věc, recyklace Silikonu ne. Což je průšvih, přiznejte, protože nejen že je Silikon propagován jako mnohem ekologičtější a zdravější materiál, my ho ani jako plast nemůžeme recyklovat do něčeho co alespoň jednou ještě bude sloužit.
Dostávám sama sebe do deprese, toto je špatné.
Výhoda Silikonu pro nás jako uživatele je, soustřeďme se na to pozitivní chvilku, že je odolnější. To znamená že když si koupíte silikonovou skládací dózu na jídlo, budete ji používat déle, když má váš hrníček silikonový vršek, neopotřebujete se tak rychle. Silikonové košíčky na mufiny po vás možná zdědí vnoučátka (což nevím jaká je pravděpodobnost neboť ty kovové taky). Toho by jsme si měli vážit a na to by jsme měli klást důraz; používat silikon opakovaně a pořizovat si nový jen když víme, že jej opravdu užijeme a že jej opravdu potřebujeme.
Jestli chcete vědět zda-li vaše výrobky doma jsou z čistého Silikonu a nemají v sobě chemikálie které by mohly být vypouštěny do jídla, zatočte s ním či jej "štípněte". Jestli se objeví bílá, má v sobě přidané hnusy. Čistý Silikon vysoké kvality by neměl bělat - tady tento test platí hlavně na nebarvený silikon, bohužel jsem nedohledala jestli platí i pro barvený.
Na závěr tu ještě mám materiály, na které by jsme neměli zapomínat a které stojí za zmínku.
RATAN A PROUTÍ - Není to to stejné. Ratan u nás neroste, proutí ano. Oboje jsou odolné, pochází z obnovitelných zdrojů, je to zcela přírodní materiál, které je rozložitelný ale přitom je odolný a vhodný na venkovní užití. Košíky, nábytek, dekorativní předměty - a třeba i cestovní nosiče pro kočky.
GUMA A LATEX - Tady je nutno rozeznat přírodní a umělý, protože umělý latex existuje a není to příjemná záležitost. V některých případech může sloužit jako alternativa silikonu. Dříve se taky do skleněných zavařovaček jako utěsňovač dávala guma a dneska je ještě na víčkách. Opět je ale nutné brát kvalitní gumu a ne šmejd. Důležitá je pro obuvnictví, například. >Video o tom, jak se guma vyrábí<
PAPÍR - Možná si říkáte, proč? Ale stejně ho v rychlosti projdeme. Je zde velká spousta papírových alternativ, nejen ze dřeva; papírové lepící pásky, rýžový papír, recyklovaný karton, papyrus... Rozeznávejte jednotlivé druhy, ten bílý, nový, kupujte jen do tiskáren. Výrobky z papíru berte místní (méně přepravy a zátěže pro planetu) - i když já mám co říkat, když ujíždím na specifickém Japonském papíře (Tomoe river).
DŘEVO - Dřevo je absolutně nejlepším možným materiálem a alternativou na běžné výrobky, jako jsou naběračky, dětské hračky a podobně, protože na rozdíl od většiny ostatních materiálů jediné kroky zpracování jsou vyřezání a ošetření. To je to důležité, co by jsme si měli uvědomit. Klidně si dál kupujte své kovové nástroje nebo ty (brrr) silikonové stěrky, ale dřevěná vařečka koupená u řezbáře na Jarmarku bude lepší než ta obří lžíce z Teskomy.
Jednoduše pokud to vyrostlo, a na naší planetě stále roste v hojném počtu, chcete to víc než to co neroste.
Toť vše co mě prozatím napadá. Doufám že jste se něco užitečného dozvěděli - a kdyby jste měli dotazy nebo poznatky, doplnění či odkazy a upřesnění, dejte vědět v komentářích.
Materiál je důležitý, protože žijeme v materialistické době. Nikdo nechce slyšet že zabíjí planetu, proto vám to taky neříkám - stejně ale jak je ve vaší moci platu zabít je ji ale i zachránit.
Sklo tím, že jde o zaběhnutý výrobní materiál, se používá snad na úplně všechno možné, co si jenom vzpomenete - pro bezobal je ale důležité hlavně na styk s jídlem. Můžete jej vydrhnout do čista, vydrží nízké i vysoké teploty a co si budeme povídat; zavařovačka je jednoduše všestranný výrobek. Běžně dostanete skleněné zapékací nádobí, existují dokonce skleněné hrnce a osobně mám ze skla i hrníček, obyč domácí, ne cestovní. Keepcup má řadu skleněných cestovních hrnků, stejně jako i ostatní značky, například Joco.
Nádech výdech.
Stejně jako sklo, kov se dá recyklovat donekonečna. Při recyklaci dojde k oddělení jednotlivých složek kovů a ty se spojí v novém tvaru a s novými vlastnostmi. Kov se na rozdíl od skla ale recykluje mnohem více. Je pevnější, pružnější, všestrannější, vydrží snad úplně všechno a ano, ta kovová krabička co jste si koupili bude sloužit vašim vnoučátkům. Nebo alespoň já mám pár kovových kousků po svých prarodičích... a praprarodičích...
Co je na kovu důležité a upokojující tak to, že stejně jako plast je plně integrované do našich životů, na rozdíl ale od plastů to není taková sviňa jedovatá. Ze skla nemůžete udělat takové maličkosti jako cvočky, pinetky, sponky... jednoduše to nejde. Z plastu a kovu ale ano. Kov je v našich podpatkách, ve špičkách našich per, kovem jíme, kov na sebe věšíme, zavíráme jím naše peníze a kalhoty, vaříme si v něm vodu, mrazíme v něm jídlo... jednoduše řečeno kov je, existuje, je úžasný, potřebný, pojmenovali jsme po něm zpětně celou jedu dobu naší historie, hurá.
Pro bezobal je kov extrémně důležitý právě díky své všestrannosti - a díky za to, ó předkové. Spousta znovu použitelných eco věcí které se udávají jako náhradu těch na jedno použitelných, nebo jednoduše plastových, je z kovu; od krabiček na jídlo (
Kov je jednoduše lepší než sklo a jde o zcela mainstreamovou alternativu plastových věcí. Jeho a výroba a recyklace je na tom podobně jako sklo, takže si rozmyslete, jestli tu věc budete použítvat. That's it.
Co je lepšího na Silikonu? Stejně jako plast má různé kvality, stejně jako plast se také vyrábí z fosilních paliv (+ křemíku, tedy silica) a stejně jako plast se nedá recyklovat. Využití má ale širší a vlastnosti lepší; v plastu si bábovku neupečete, plastem si nezacpete víčko dózy aby neprotékalo a nechcete z něj pít svou skoro vařící ranní kávu kvůli těm chemikáliím (pokud tedy to není BPA FREE ale to je jiná kapitola sama o sobě). To všechno ale se Silikonem můžete, neboť vydrží nízké a vysoké teploty, natahuje se jako guma a nemá v sobě ty chemikálie. Co vypouští do jídla a okolí jsou Siloxany, které jsou ale na druhou stranu spjaté se vznikem rakoviny. Jak jsem ale už výše psala, jen za určitých podmínek.
Takže, v konečném důsledku je Silion bezpečnější než plast - proto se také používá ve zdravotnictví a při kontaktu s jídlem. Není to ale žádný "přírodní" materiál, který by se sám rozkládal i když se vyrábí z, technicky vzato, písku. Naopak; je odolnější než plast a zatímco plast se začne po určitě době v přírodě na sluníčku rozbíjet, silikon vydrží déle. Jednoduše řečeno není kompostovatelný a jestli se z něj někdy začnou vyrábět blbovinky na jedno jediné použití, jako máme teď ty z plastu, dostaneme se do ještě většího svrabu než ve kterém jsme teď.
Recyklace? Ne. Stejně jako plast i Silikon jde "recyklovat" jednou a to je ještě špatný výraz - technicky vzato se materiál degraduje a využije jinde (jako lubrikant do strojů, dle nalezených informací) a špatná zpráva je, že to navíc prakticky nikdo nedělá.
Jinak řečeno, recyklace plastů je docela běžná věc, recyklace Silikonu ne. Což je průšvih, přiznejte, protože nejen že je Silikon propagován jako mnohem ekologičtější a zdravější materiál, my ho ani jako plast nemůžeme recyklovat do něčeho co alespoň jednou ještě bude sloužit.
Dostávám sama sebe do deprese, toto je špatné.
Výhoda Silikonu pro nás jako uživatele je, soustřeďme se na to pozitivní chvilku, že je odolnější. To znamená že když si koupíte silikonovou skládací dózu na jídlo, budete ji používat déle, když má váš hrníček silikonový vršek, neopotřebujete se tak rychle. Silikonové košíčky na mufiny po vás možná zdědí vnoučátka (což nevím jaká je pravděpodobnost neboť ty kovové taky). Toho by jsme si měli vážit a na to by jsme měli klást důraz; používat silikon opakovaně a pořizovat si nový jen když víme, že jej opravdu užijeme a že jej opravdu potřebujeme.
Jestli chcete vědět zda-li vaše výrobky doma jsou z čistého Silikonu a nemají v sobě chemikálie které by mohly být vypouštěny do jídla, zatočte s ním či jej "štípněte". Jestli se objeví bílá, má v sobě přidané hnusy. Čistý Silikon vysoké kvality by neměl bělat - tady tento test platí hlavně na nebarvený silikon, bohužel jsem nedohledala jestli platí i pro barvený.
RATAN A PROUTÍ - Není to to stejné. Ratan u nás neroste, proutí ano. Oboje jsou odolné, pochází z obnovitelných zdrojů, je to zcela přírodní materiál, které je rozložitelný ale přitom je odolný a vhodný na venkovní užití. Košíky, nábytek, dekorativní předměty - a třeba i cestovní nosiče pro kočky.
GUMA A LATEX - Tady je nutno rozeznat přírodní a umělý, protože umělý latex existuje a není to příjemná záležitost. V některých případech může sloužit jako alternativa silikonu. Dříve se taky do skleněných zavařovaček jako utěsňovač dávala guma a dneska je ještě na víčkách. Opět je ale nutné brát kvalitní gumu a ne šmejd. Důležitá je pro obuvnictví, například. >Video o tom, jak se guma vyrábí<
PAPÍR - Možná si říkáte, proč? Ale stejně ho v rychlosti projdeme. Je zde velká spousta papírových alternativ, nejen ze dřeva; papírové lepící pásky, rýžový papír, recyklovaný karton, papyrus... Rozeznávejte jednotlivé druhy, ten bílý, nový, kupujte jen do tiskáren. Výrobky z papíru berte místní (méně přepravy a zátěže pro planetu) - i když já mám co říkat, když ujíždím na specifickém Japonském papíře (Tomoe river).
DŘEVO - Dřevo je absolutně nejlepším možným materiálem a alternativou na běžné výrobky, jako jsou naběračky, dětské hračky a podobně, protože na rozdíl od většiny ostatních materiálů jediné kroky zpracování jsou vyřezání a ošetření. To je to důležité, co by jsme si měli uvědomit. Klidně si dál kupujte své kovové nástroje nebo ty (brrr) silikonové stěrky, ale dřevěná vařečka koupená u řezbáře na Jarmarku bude lepší než ta obří lžíce z Teskomy.
Jednoduše pokud to vyrostlo, a na naší planetě stále roste v hojném počtu, chcete to víc než to co neroste.
Toť vše co mě prozatím napadá. Doufám že jste se něco užitečného dozvěděli - a kdyby jste měli dotazy nebo poznatky, doplnění či odkazy a upřesnění, dejte vědět v komentářích.
Materiál je důležitý, protože žijeme v materialistické době. Nikdo nechce slyšet že zabíjí planetu, proto vám to taky neříkám - stejně ale jak je ve vaší moci platu zabít je ji ale i zachránit.
Žádné komentáře:
Okomentovat